Bojová zástava Krvesajbandu
Vážená šanovná muziko,
Vážený Krvesajbande,
bardzo dluho jsem přemyšlal, bardzo dluho se mi myšlenky hlavú faraly hore dole, abych vyšpekuloval, jaký darek zrobiť našemu drahemu Krvesajbandu na Vanoce.
Když tu nahle osvitil ňa duch svaty či kerýsi jiny ogar s baterkú.
A vše bylo jasne:
Každa taka parta, napřiklad parta teho Jestřaba Foglara měla svoju vlajku! Aj každy partyzansky oddíl musel měť kurňa šopa svoju bojovu zastavu, bo bez bojovej zastavy by všecko prosral!
A tak jsem něchal zrobiť bojovu zastavu Krvesajbandu!
Nech tato zastava každy raz když sa na WC u pisoára změni kapelnik přejde z ruk jedneho kapelnika do ruk druhého kapelnika, pak z ruk druhého kapelnika do ruk třetiho kapelnika, z ruk třetiho kapelnika do ruk čtvrtého kapelnika a tak to bendže pokračovat až do úplného zblbnuti.
Před slavnostnim předanim zastavy zbyva nam eště vyřešiť jeden problem:
Předať zastavu do ruk našeho stareho mladeho kapelnika Jaryna?
Nebo předať zastavu do ruk našeho noveho staršiho kapelnika Františka?
Když jsem se sam sebja zeptal, jesli předať eště vlajku našemu staremu mlademu kapelnikovi Jarynovi, odpověděl jsem si, že NI!
A mam k temu dva padne duvody:
Prvy důvod: naš stary mlady kapelnik Jaryn to ma za par a tak sa naň možem vysrať!
Druhy důvod: Aj keby sme mu zastavu dali, tak tu hrozi realne nebezpeči, že nam vlajku sežere pes či netopyr či co to majú doma.
A tak bylo rozhodnute:
Františku, tu maš zastavu a veď s ni naš Krvesajband přes spáleniště aj krvave řeky!
Slavnostní projev banjisty a kytaristy Jirky
při předání Bojové zástavy Krvesajbandu
dne 29. prosince 2011
v pivnici U Zívalů v Praze 6.
